Sanatorium bylo zpočátku umístěno do dvou odděleně stojících, původně obytných domů, v tehdejší Smetanově ulici v Králově Poli. V meziválečném období došlo k výstavbě středové části sanatoria, která objekty spojila v jedinou budovu (plány jsou datovány rokem 1926).
Sanatorium se nacházelo v okrasné zahradě, která přecházela do ovocného sadu. Součástí areálu byla i zahrada pro pěstování zeleniny se skleníkem v místě, kde byl v šedesátých letech dvacátého století ze Srbské ulice vystavěn obytný dům číslo 28.
Po přestavbě mělo sanatorium šedesát lůžek a zaměstnávalo něco přes dvacet zaměstnanců. Byla zde zřízena ústavní kaple (po roce 1948 přeměněná v koupelnu), pacienty vítala útulně vybavená vstupní hala, k dispozici měli i okrasnou zahradu. Také úroda z ovocného sadu a zeleninové zahrady se zpracovávala pro potřeby ústavní kuchyně.
<br />Sanatorium řídil až do své smrti MUDr. Jan Navrátil, poté zastával místo vedoucího lékaře jeho adoptivní syn MUDr. Milan Navrátil. V sanatoriu byli léčeni pacienti tzv. „na pojišťovnu“, dále soukromí pacienti, pro které se zajišťovala péče, dnes označovaná jako „nadstandartní“. S ústavem externě spolupracovali přední brněnští lékaři, kteří pomáhali zvyšovat vysokou prestiž, které se sanatorium těšilo u veřejnosti.
<br />Během druhé světové války a až do roku 1948 sloužilo sanatorium také jako porodnické pracoviště. Ke konci války došlo při bombardování k poškození budovy, která byla po roce 1945 opravena. Současně bylo sanatorium vybaveno na tu dobu špičkovou technikou z amerických dodávek UNRA.
<br />V roce 1948 bylo sanatorium znárodněno, národním správcem se stal Doc. MUDr. Václav Karfík a na pracovišti sanatoria začal fungovat Ústav plastické chirurgie. Místo původního nápisu „Sanatorium MUDr. Jana Navrátila“ byl umístěn nápis „Juranova nemocnice“, který byl odstraněn až při přestavbě v roce 1975. Josef Juran byl v roce 1948 referentem ZNV v Brně a aktivně se účastnil procesu znárodňování. Rodina Navrátilova musela své bydliště opustit v tzv. „veřejném zájmu“.