Jeho povídka Hanácká legenda (1904), je považovaná za vrchol jeho tvorby, ve které bodrého hanáckého osmdesátníka Šelepu z Věrovan odnesou o Štědrém večeru roku 1790 andělé do nebe, aby mohl přezkoumat, zda je pravda, co o nebi káže tovačovský pan farář, totiž že nei be je z perníku, knedlíků, másla a tvarohu.