Byla zřízena vojenskou správou jako baráková nemocnice v prostoru za záložní barákovou nemocnicí (záložní nemocnice č. 2) a první nemocní přišli dne 26. prosince 1914. Určena byla jenom pro nemoci infekční, celkem 2 500 lůžek. Měla 22 baráků pro nemocné, 3 baráky pro zdravotní personál, 10 baráků pro administrativu, vlastní prádelnu a sušárnu na prádlo. Na trati Olomouc-Prostějov byla zřízena pro nemocnici vlastní vykládací stanice, kterou musel projít každý přicházející nemocný. Z celkového počtu 55 952 nemocných zemřelo 1 532 osob, což je 2,74 %. To je zdaleka nejvyšší úmrtnost ze všech vojenských nemocnic v Olomouci, potvrzující známou skutečnost, že epidemické nemoci byly mimo přímé nebezpečí v boji tím nejhorším nepřítelem povolaných vojáků (ale i civilního obyvatelstva). Z rozložení úmrtí v čase je vidět, že co se epidemických nemocí týče, v Olomouci se situace zhoršila na přelomu let 1916 a 1917 a až do konce války na ně pak umíralo více než třikrát více pacientů než do té doby (celkem 725, oproti 225 od přelomu let 1915 a 1916), a to i přes to, že celkový počet pacientů epidemické nemocnice po roce 1916 každoročně klesal. Dnem 30. září 1919 byla tato nemocnice sloučena se Záložní nemocnicí 2. Nemocnice převzala také účetní zastoupení záložní epidemické nemocnice. Po rozpuštění Záložní nemocnice 2 v Olomouci byly veškeré baráky podrobeny důkladné dezinfekci a předány do používání hlavnímu ženijnímu skladu.