Rodinné domy v kolonii Pod vodojemem
V kolonii Pod vodojemem v brněnské Masarykově čtvrti bylo v polovině třicátých let vybudováno několik rodinných domů, které navrhli přední brněnští funkcionalističtí architekti. Z několika Kumpoštových realizací v Rezkově ulici vyniká dům č. 40 manželů Krejčových, jenž zaujme elegantní křivkou uliční fasády a nautickým motivem zaoblených pásových oken.
Rodinný dům Gustava Uzla, původně prof. dr.M. Rostohara, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 28
Rodinný dům manželů Češkových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 30 (autorství nepotvrzeno)
Rodinný dům Heleny Hrbkové, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 31
Rodinný dům manželů JUDr. Pavla a Heřmy Havlíkových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 32
Rodinný dům Růženy Šidlejové, 1935–36,Brno-Stránice, Rezkova 36
Rodinný dům Bohumila a Pavly Šmerkových, 1937, Brno-Stránice, Rezkova 38
Rodinný dům ing. Karla a Anastázie Krejčových, 1936–37, Brno-Stránice, Rezkova 40
Rodinný dům Richarda a Žofie Klimešových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 41
Rodinný dům Aloise a Milady Linhartových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 45
Rodiny dům Evžena a Růženy Svobodových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 47
Rodinný dům Bohuslavy a Anežky Verostových, 1935–36, Brno-Stránice, Rezkova 49
-
Základní údaje
Datace: 1935 – 1937 Architekti/ky: Jindřich Kumpošt Kód: C033 Typ: Rodinný dům, vila Adresa Rezkova 429-447/28-49 MHD: Barvičova (TROL 35,39), Marie Pujmanové (TROL 38) GPS: 49°12,0382'N 16°34,4568'E Památková ochrana: Nemovitá kulturní památka Literatura: Petr Pelčák, Ivan Wahla (eds.), Jindřich Kumpošt 1891-1968, Brno 2006, Petr Pelčák, Ivan Wahla, Generace 1901-1910. První absolventi české školy architektury v Brně 1925-1940, Brno 2000
-
Fotografie
Rodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii "Pod vodojemem" (Rezkova 429-447/28-49), Foto: David Židlicky, zdroj: Obecní dům BrnoRodinné domy v kolonii "Pod vodojemem" (Rezkova 429-447/28-49), Foto: David Židlicky, zdroj: Obecní dům BrnoRodinné domy v kolonii "Pod vodojemem" (Rezkova 429-447/28-49), Foto: David Židlicky, zdroj: Obecní dům BrnoRodinné domy v kolonii "Pod vodojemem" (Rezkova 429-447/28-49), Foto: David Židlicky, zdroj: Obecní dům BrnoRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojememRodinné domy v kolonii Pod vodojemem
-
Architekt Jindřich Kumpošt
Jméno: Jindřich Kumpošt Datum narození: 13.7.1891 Brno Datum úmrtí: 14.7.1968 Brno Jindřich Kumpošt se narodil 13. července 1891 v Brně. Jeho otec byl úředníkem, matka se starala o domácnost a o výchovu devíti dětí. V roce 1906 ukončil mladý Jindřich studium na Nižší střední škole reálné a nastoupil na Českou vyšší průmyslovou školu – odbor stavitelský k prof. Emilu Králíkovi. U něj v ateliéru také praktikoval, studium ukončil roku 1912 teoretickou stavitelskou zkouškou. Poté odešel se svým učitelem do Prostějova, kde u firmy Vulkania navrhoval umělecké předměty a interiérová vybavení. V roce 1913 zahájil svá studia na Akademie der bildenden Künste ve Vídni na Speciální škole architektury vedené prof. Leopoldem Bauerem. Během studií si musel vydělávat na živobytí – byl zaměstnán u projekční železobetonářské firmy ing. Bruna Bauera, v ateliéru u Leopolda Bauera a Huberta Gessnera a vytvářel také návrhy vnitřního zařízení pro vídeňské a brněnské firmy. V roce 1914 podnikl studijní cestu po Německu. Během válečných let však bylo jeho vídeňské studium přerušeno a Kumpošt působil jako záložní důstojník v Černé Hoře a Albánii, kde prováděl mapovací a stavební práce a navrhoval hřbitovy a pomníky. Po válce se Kumpošt vrátil do Brna, kde si otevřel soukromou projekční kancelář[1] a zároveň dokončil studia na Akademii – v roce 1919 složil mistrovskou zkoušku u prof. Franze von Krausse. O rok později získal místo městského architekta[2] a nadále pokračoval v soukromé projekční činnosti.[3] Jednou z prvních Kumpoštových brněnských realizací byly nájemní domy Úrazové pojišťovny dělnické pro Moravu a Slezsko v Nerudově ulici. Fasáda domu s velkorysými byty pro střední vrstvy je členěna částmi režného zdiva a zdobena sochami Václava Macha. Na protější straně ulice vznikla v letech 1922–24 budova Okresní nemocenské pokladny, která byla v té době výjimečná svou expresivní monumentalitou, technických vybavením i konstrukčním řešením. Od roku 1922 Kumpošt zastával funkci „přednosty pro architekturu a regulaci města“ městského stavebního úřadu. O rok později ho brněnský magistrát vyslal společně s B. Fuchsem a R. Spazierem (budoucím starostou) do švédského Göteborgu na mezinárodní sjezd o plánování měst a na výstavu Stavba měst. V roce 1924 mu byl udělen titul Městský stavební rada. O rok později však architekt odešel ze stavebního úřadu, kde na jeho místo nastoupil Bohuslav Fuchs, a věnoval se již jen soukromému projektování. V roce 1925 také dokončil stavbu vlastního rodinného domu v Barvičově ulici, který ale z finančních důvodů až do roku 1931 pronajímal. V témže roce se stal podílníkem a od roku 1928 společníkem firmy Alois Polák a spol., moravské kamenolomy, se sídlem v Březině u Křtin.[4] Roku 1925 se Kumpošt poprvé zabýval návrhy na úpravu zákona o podpoře stavebního ruchu. Reagoval tím na stavební útlum, který nastal po skončení platnosti předešlé verze zákona z roku 1924 a na kritický nedostatek bytů. Kumpošt navrhoval dostupnost státní podpory i pro malé podnikatele a soukromníky bez nutnosti ručení velkým kapitálem, dohled obcí nad levnou typovou výstavbou rodinných a činžovních domů nebo zmenšení povolené výměry nejmenších bytů pro sociálně slabé na méně než 35 m2. Dále navrhoval propracovaný systém získávání prostředků na výstavbu bytů pro potřebné tím, že by se zvýšila činže u starých bytů, stupňovaná podle počtu pokojů. Zámožnější obyvatelé by tak přispěli na stavbu obydlí pro chudé spoluobčany a zároveň by se stali spolumajiteli takto postavených objektů.[5] V souvislosti s návrhy adaptace brněnských kavárenských prostorů se Kumpošt v roce 1927 vydal na studijní cestu pořádanou Zemskou jednotou hostinských a kavárníků pro Moravu a Slezsko po Francii. Poznatky nasbírané ve francouzských nejmodernějších kavárnách a restauracích uplatnil později při návrzích kaváren Savoy (Jakubské nám.) a Opera (Divadelní ul.), které se vyznačovaly vysokou mírou technické, obslužné a konstrukční vyspělosti. V této době také dokončil rozsáhlé urbanistické soubory nájemních a rodinných domů stavebního družstva „Na Vyhlídce“ v brněnské Masarykově čtvrti. V roce 1930 se Kumpošt stal členem architektonické sekce Levé fronty a byl opět vyzván k členství v Poradním regulačním sboru pro Velké Brno, kam ho delegoval i Klub výtvarných umělců Aleš.[6] Dále byl jmenován do Ústředí architektů ČSR při Syndikátu výtvarných umělců československých. V této době také vznikly soubory nájemních domů v Králově Poli pro stavební družstva Stavog, Blahobyt a Úspora. Jindřich Kumpošt projevoval mimořádný zájem o nejnovější poznatky v oblasti sociálního bydlení, jeho organizace a plánování, a proto podnikl řadu studijních zahraničních cest. Seznámil se s fungováním moderní městské výstavby a s prací stavebních úřadů v hlavních městech Švýcarska, Itálie, Španělska, Portugalska, Belgie, Francie, Holandska, Dánska, Švédska, Norska, Německa, Finska, Polska; procestoval také Bulharsko, Albánii, Rumunsko, Turecko, Řecko, Jugoslávii a severní pobřeží Afriky. Díky svým nabytým znalostem a zkušenostem se v roce 1935 stal členem Poradního sboru pro otázky stavebního ruchu při Ministerstvu sociální péče a zastupoval také Československo v Mezinárodním výboru pro řešení problémů současné architektury CIPRAC v rámci CIAM (Mezinárodní kongres moderní architektury).[7] Jeho tvorba byla také zastoupena na Světové výstavě v Bruselu v sekci architektury. Završením těchto aktivit v oblasti rozvoje bydlení, organizace státní správy a legislativy bylo vydání knihy Cesta k hospodářské obnově ČSR, na které v Brně spolupracoval s B. Fuchsem a F. Sklenářem. V roce 1937 se v Brně a ve Zlíně konala 2. konference CIAM-Ost, kde byl představen zlínský regionální plán, na kterém Jindřich Kumpošt spolupracoval s B. Fuchsem. Byl označen za jedinečný v evropském měřítku a doporučen k prezentaci na 5. mezinárodním kongresu moderní architektury CIAM. Na tomto sjezdu, který se konal v Paříži v témže roce, byl Kumpošt společně s B. Fuchsem a F. Kalivodou přítomen jako delegát československé sekce CIRPAC. Zde také Kumpošt u příležitosti Mezinárodní výstavy umění a techniky v moderním životě převzal zlatou medaili. Po druhé světové válce ukončil Jindřich Kumpošt činnost své projekční kanceláře a stal se členem ředitelské rady Zemského studijního a plánovacího ústavu moravskoslezského v Brně a přednostou plánovacího referátu Zemského národního výboru. Výsledky práce plánovacího ústavu byly prezentovány na 4. mezinárodním kongresu moderní architektury CIAM v Bridgewateru a na Ministerstvu plánování v Londýně. V roce 1965 byl architektovi udělen Řád práce. Na konci 60. let také krátkodobě působil jako pedagog a zkušební komisař na Fakultě architektury VUT v Brně. Jindřich Kumpošt zemřel 14. července 1968 v Brně.[8] Během svého profesního života se zásadním způsobem zasloužil o stavební a urbanistický rozvoj města Brna. Velký důraz vždy kladl na sociální aspekty stavění a jeho státní podporu a usiloval o moderní a ekonomické řešení veřejných i soukromých staveb. Tyto jeho snahy vycházely z obrovské šíře poznatků a vědomostí o nových stavebních metodách i fungování městských úřadů ve světě, které nabyl na četných studijních cestách a neváhal je aplikovat v brněnském prostředí. PH [1] Kumpoštova projekční kancelář sídlila nejdříve v Seminářské 9 (dnešní Smetanova), v roce 1921 byla přesunuta na Kapucínské nám. 2/4, roku 1932 si zřídil projekční kancelář ve vlastním domě v Barvičově 15. [2] Brno bylo jediným městem v českých zemích a na Slovensku, které bylo již za Rakouska-Uherska vybaveno postem městského architekta. Kumpošt tuto funkci zastával v letech 1920–25, po něm v ní až do roku 1929 působil Bohuslav Fuchs. [3] V Kumpoštově ateliéru byli ve 20. a 30. letech zaměstnaní nebo praktikovali: M. Putna, O. Oplatek, Z. Alexa, R. Procházka, J. Auermüller, Z. Kerekes, A. Ruprich, O. Oehler, A. Perl. [4] Později se firma transformovala na Družstevní drobové a mramorové kamenolomy, z.s. s r.o. v Brně. Kumpošt ukončil svoje podílnictví ve firmě v roce 1940. [5] Jindřich Kumpošt, Návrh na úpravu zákona o podpoře stavebního ruchu, Stavitel VI, 1925, s. 33. [6] Členem Klubu výtvarných umělců Aleš byl Kumpošt od roku 1919. V roce 1924 navrhl jeho sblížení se Skupinou výtvarných umělců Brno. [7] Mezinárodní kongres moderní architektury – organizace sdružující významné a pokrokově smýšlející architekty (např. Le Corbusier, Karl Moser, Hugo Häring, Ernst May, Hannes Meyer, Alvar Aalto, Hendrik Petrus Berlage a další) vznikla v roce 1928 jako platforma pro diskusi o aktuálních architektonických a urbanistických problémech. Kongresy se konaly vždy s odstupem několika let na různých místech a měly různé tematické zaměření (např. 1929 Frankfurt nad Mohanem – Bydlení pro sociálně slabé obyvatele, 1930 Brusel – Racionální rozdělení městské půdy, 1933 Marseille, Athény – Přijetí tzv. Athénské charty, 1947 Bridgewater – Syntéza umění, regionální plánování atd.). [8] Kromě uvedených organizací (Levá fronta, CIAM, Svaz socialistických architektů, Klub výtvarných umělců Aleš, CIRPAC, Masarykova akademie práce) byl Kumpošt členem následujících spolků: brněnského Devětsilu, Sdružení architektů (Sdružení stavební tvorby), Svazu architektů ČSR, Bloku výtvarných umělců Země moravskoslezské.KumpoštKumpoštJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města BrnaJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města BrnaJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města BrnaJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města BrnaJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města BrnaJindřich Kumpošt, zdroj: Muzeum města Brna