Posádková nemocnice č. 6
Vznik u nás nejstarší vojenské nemocnice je spjat s intenzivním budováním a posilováním pevnosti Olomouc po porážce rakouských vojsk Pruskem a ztrátě Slezska v roce 1742. Pro potřeby armády byla v květnu roku 1748 uvolněna část městského špitálu sv. Ducha na Předhradí (dnes Muzeum umění). Do samostatné budovy se vojenská nemocnice přestěhovala v roce 1785, po adaptaci rozsáhlého objektu bývalého jezuitského konviktu (Univerzitní ulice). V lednu 1802 se nemocnice, již natrvalo ,přemístila do rozlehlého barokního areálu bývalé premonstrátské kanonie, na Klášterní Hradisko. Hned následující roky nemocnici důkladně prověřily, neboť napoleonské války přinesly utrpení tisícům raněných a nemocných, z nichž značná část prošla olomouckou vojenskou nemocnicí nebo některou z jejích filiálek v okolí. V důsledku umístění objektu Klášterního Hradiska vně olomoucké pevnosti byla pro případ obležení postavena ve městě v letech 1840-1846 záložní Špitálská (Hanácká) kasárna. Další posilou kapacit vojenského zdravotnictví v Olomouci bylo postavení infekčního pavilonu roku 1905 na Hradisku a v roce 1910 vybudování Zeměbranecké nemocnice (Pasteurova ulice, dnes objekt chirurgie vojenské nemocnice), která byla v roce 1920 sloučena s hradiskou vojenskou nemocnicí. Do roku 1870 byl velitelem nemocnice vždy důstojník zbraní, až v tomto roce byl velitelem nemocnice poprvé jmenován lékař.
Obrovskou zátěž prodělala nemocnice v průběhu 1. světové války. Během ní a krátce po válce bylo zde a v dalších jejích třiceti filiálkách ošetřeno téměř tři čtvrtě milionu nemocných a raněných.
Na území rakousko-uherské monarchie se před první světovou válkou nacházelo 27 posádkových nemocni. Olomoucká Posádková nemocnice tedy v rámci systematizace rakouské armády nesla číslo 6.
Během let 1914-1918 bylo v Posádkové nemocnici č. 6 léčeno 95 045 osob, z toho 3 481 na nemoci infekční. V tomto počtu nejsou všechny choroby venerické, pro které byla zřízena zvláštní nemocnice v Lipníku, ale později byla zrušena a veneričtí nemocní přišli do zdejšího stavu. Roku 1919 se zvedl počet venerických nemocí ve zdejší nemocnici na 1 825 a ještě roku 1920 obnášel 1 778 nemocných. Až teprve roku 1921 klesl na 280.
Z počtu úmrtí v Posádkové nemocnici je zřejmé, že největší nápor zažívala tato v prvním půlroce války, respektive od srpna 1914 do jara 1915. Do konce roku 1914 v ní na následky válečných útrap zemřelo 119 mužů, do dubna 1915 pak dalších 77. To je téměř polovina celkového počtu zemřelých od počátku války do konce roku 1919, který činil 417 mužů. Ze všech zde léčených (95 045) tedy zemřelo 0,44 % pacientů.
Dramaticky prožila nemocnice vyhlášení samostatné republiky. Personál se rozdělil na dva tábory. Německá část chtěla zničit nemocniční zařízení, čemuž česká strana úspěšně zabránila. Již 6. listopadu se funkce ujal nový velitel a v nemocnici se začalo úřadovat česky.
Tragické události roku 1939 postihly nemocnici velmi tvrdě. Nejprve byla německými okupačními vojsky zabrána budova na Pasteurově ulici. Postupně pak byla obsazována i hlavní budova na Hradisku. Čeští lékaři a ošetřovatelský personál byli vykázáni do infekčního pavilonu. Jejich práce byla omezována nedostatkem léčiv a materiálu tak, že zcela ustala. Dne 15. září 1939 Divizní nemocnice 7 zanikla. Její objekty sloužily po celou dobu II. světové války jako polní nemocnice německé armády. Řada lékařů-důstojníků byla za aktivní odbojovou činnost zatčena a odsouzena k mnoholetým trestům vězení. Po osvobození Olomouce byla neprodleně zahájena oprava značně zdevastovaných objektů a provoz nemocnice byl zahájen 1. srpna 1945.
Organizačně byla olomoucká vojenská nemocnice ve strukturách armády začleněna nejprve jako polní vojenská nemocnice, od roku 1850 jako Posádková nemocnice. V československé armádě byla zařazena od roku 1923 jako Divizní nemocnice 7. Od 1. ledna 1937 byla Sborovou nemocnicí 7. V lednu 1937 byla opět přejmenována na Divizní nemocnici 7. V květnu 1945 pak byla v armádní struktuře vedena opět jako Divizní nemocnice 7. V roce 1950 se již užíval název Vojenská nemocnice Olomouc. K významné změně došlo od 1. 7. 1994, kdy se z rozpočtové organizace stala příspěvkovou organizací Armády České republiky.