No Disc
Pro Julii Gryboś a Barboru Zentkovou splývá pojem „socha“ s událostí jakožto významným poznamenáním „tady a teď“. V jedné z budov v centru města, která zůstává dlouhodobě nevyužívaná, organizují jednorázovou hudební performanci, kterou pojímají jako iniciační gesto směřující k ozdravení lokality. Najatí hudebníci, jejichž množství je odvozeno z celkové dispozice budovy a počtu jejích místností, jsou pověřeni úkolem hrát po určitou dobu jeden part skladby, vytvořené na základě transkripce fieldrecordingové nahrávky brněnské řeky Svitavy. Protože je ale každý hudebník uzavřen ve své místnosti a není tak schopen příslušně reagovat na tempo svých kolegů, stává se v průběhu času skladba stále více asynchronní, až vyúsťuje do nové abstraktní kompozice.