Z čista jasna
Zwienerův projekt testuje křehkou hranici mezi nenápadným a nepovšimnutým. Pod brněnským Petrovem se nachází rozsáhlá síť chodeb vybudovaná v prvních deseti letech po skončení druhé světové války jako kryt civilní obrany. Jeho styk s vnějším světem zajišťují tři vstupní portály situované u paty ostrohu. Zwiener si dva z nich vybírá a umisťuje sem instalaci sestávající ze zvukové stopy a ventilátorů, jejichž charakter a cyklus aktivity odkazují na pravidelný rytmus dýchání. Zprvu se zdá být jeho akt téměř nepozorovatelný. S každým nádechem a výdechem však nabývá na naléhavosti a postupně do divákovy mysli zasévá metaforickou představu, v níž se chodby krytu proměňují v dýchací trakt a celý Petrov v jeden velký živý organismus.
Pro celkové vyznění instalace je ale podstatné, že Zwiener zakládá frekvenci dýchání na nedokončené skladbě Ritornel op. 25 (Deux Ritournelles pour violoncelle et piano) brněnské rodačky a významné hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940), přičemž je příznačné a současně paradoxní, že to jsou – v přeneseném slova smyslu – právě její souchotinářské plíce, které dávají tomuto oživení průchod.