Náměstí Svobody

Víte o tom, že na náměstí Svobody vznikl první splachovací záchod v Brně?

• Náměstí Svobody- více informací
  Náměstí Svobody je pomyslný střed a centrum celého města. První zmínky o něm pocházejí ze 13. století, kdy neslo název Forum Inferius, což se brzy přeložilo do češtiny jako Dolní trh. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. Roku 1679 byl vystavěn morový sloup, který se brzy stal dominantou celého náměstí. V roce 1869 byl zbořen kostel sv. Mikuláše, jeho poslední zbytky zanikly po náletu v roce 1945. Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí rozsáhle přebudováno, mnoho domů bylo zbořeno a přestavěno v novorenesančním slohu. V roce 1929 vyrostla na západní straně náměstí podle projektu architekta Bohuslava Fuchse rozsáhlá funkcionalistická budova Moravské banky s pasáží Beta. V roce 1901 náměstí proťala v severojižním směru tramvajová trať od hlavního nádraží na Moravské náměstí, ke které se během několika dalších let přidaly i tratě ze Šilingrova náměstí (ze západu po Zámečnické ulici) a z Kobližné ulice (od východu). Do současnosti se dochovala pouze první z tratí vedená severojižním směrem. Zatím poslední rekonstrukce náměstí proběhla v roce 2006, kdy bylo náměstí kompletně předlážděno, osazena bronzová kašna s verši Jana Skácela, opraven morový sloup, vyznačena poloha někdejšího kostela sv. Mikuláše a nově vysazeno několik stromů. Ještě před zahájením rekonstrukce byly v podzemí vybudovány kolektory. V roce 2010 byl na náměstí umístěn orloj, ve skutečnosti ovšem nejde o orloj v pravém smyslu slova, ale o velmi zvláštní hodiny vyrobené z africké žuly ve tvaru náboje, jež tak mají upomínat na obléhání Brna Švédy v roce 1645.

  

  

  
• Multifunkční hodinový stroj
  Nejkontroverznější brněnská umělecká instalace. Časostroj či orloj je vyroben z černé leštěné žuly a na náměstí Svobody se tyčí od roku 2010. Unikátní objekt je vysoký téměř šest metrů a svým tvarem má evokovat gigantický náboj. Podle autorů jde o připomínku hrdinné obrany města před švédským vojskem během třicetileté války. Ještě před spuštěním provozu vyvolal hodinový stroj velké polemiky a vysloužil si několik nepříliš lichotivých přezdívek. I přesto, že je hned vedle umístěn návod, jak z něj zjistit přesný čas, je to poměrně obtížné. S jistotou se dá ovšem poznat, že se blíží jedenáctá dopoledne. V tuto hodinu je totiž možné v jednom ze čtyř otvorů na obvodu zachytit skleněnou kuličku. Orloj, jak zní jedno z lidových označení, tak bývá pravidelně několik desítek minut předem obklopen lidmi čekajícími na nevšední suvenýr. Při zvláštních příležitostech vydává časostroj kuličky každou hodinu.
• Kleinův palác měl první splachovací WC v Brně
  Narodili se v prosté chalupě pod Červenohorským sedlem v Jeseníkách. Založili rodinnou firmu a za jedinou generaci se šest bratrů Kleinových z Loučné nad Desnou zařadilo k nejúspěšnějším podnikatelům rakouské monarchie. Mnoho zakázek měli v Brně. Vůdčí duch firmy Franz Klein si proto ve městě postavil reprezentativní sídlo. Bývalé měšťanské budově Brněnský deník Rovnost věnuje další díl seriálu Příběhy brněnských domů.V místě původně stálo středověké obydlí známé jako Dům U Zlaté koule. „Kvůli zvláštnímu domovnímu znamení. První zmínky jsou ze čtrnáctého století. Téměř až do jeho konce dům obývali mečíři," říká brněnská historička Milena Flodrová. Nejstarší podobu domu neznáme. V roce 1842 ho koupil Franz Klein. Stavbu zboural a místo ní si postavil sídlo. Zakázku v Brně získal v roce 1815 už otec bratří Kleinů Johann Friedrich. „Šlo o přeměnu jihozápadního úbočí Petrova na dnešní Denisovy sady," uvádí brněnský historik umění Bohumil Samek. Podnik bratří Kleinů se zaměřil na úpravy měst, regulaci řek a hlavně železniční stavby. „V devatenáctém století se podíleli na vydláždění téměř všech náměstí a ulic v centru Brna. Pracovali i na stavbě brněnského nádraží," objasňuje železniční historik Mojmír Krejčiřík. V letech 1837 až 1881 podle něj bratři postavili v monarchii samostatně či s dalšími firmami přes 3300 kilometrů železničních tratí. „Šlo třeba o úseky Severní Ferdinandovy dráhy z Vídně do polské Bochnie s odbočkami do Brna, Olomouce či do Opavy," dává příklad Krejčiřík. Kleinové stavěli i trať z Olomouce do Prahy včetně pražského Masarykova nádraží. Navíc vlastnili železárny ve Štěpánově u Olomouce a v Sobotíně na Šumpersku. Odtamtud dodali materiál i pro výrazné železné ozdobné prvky na Kleinově paláci. Brněnský dům měl tedy podle historika Samka sloužit i jako reklama na rodinný podnik. „Dům oceňovali už v devatenáctém století. Využití kovu jako dekorace v civilním stavitelství se do té doby ve střední Evropě neobjevilo. Pro dějiny architektury devatenáctého století má Kleinův palác stejný význam jako vila Tugendhat pro moderní architekturu," tvrdí Samek. Palác byl podle něj na svou dobu moderní i díky hygienickému vybavení a zásobování vodou. „Z dnešního pohledu to bylo velmi ekologické. Dešťovou vodu ze střech sváděla dřevěná koryta do nádrže. Odtamtud zásobovala prádelnu. Kromě toho voda tekla do splachovacích záchodů. Do té doby v Brně neznámých," vysvětluje historik. Franz Klein používal dům až do smrti v roce 1855. Roku 1904 palác získala rodina Buchtova. V roce 1945 ho stát konfiskoval jako německý majetek a pak připadl městu. Za socialismu dlouho chátral. V letech 1995 až 1996 do opravy investoval nájemce Crédit Lyonnais Bank Praha. „Palác byl zcela zdevastovaný. Původní podobu jsme se snažili obnovit všude, kde to bylo možné. Chtěli jsme, aby modernizace byly od původního projektu dobře rozeznatelné. Šlo o zastřešení dvora, vestavbu výtahu pro bezbariérový přístup či dostavbu půdních bytů," vyjmenovává architekt Vladimír Paceka.