Helmut Smits umístil na jedno z frekventovaných náměstí hodiny, za jejichž „správný“ chod však nezodpovídá provozovatel, nýbrž kolemjdoucí, kteří jsou dobrovolníky vyzýváni k tomu, aby čas na displeji hodin srovnali se svým. Protože hodiny neukazují kontinuální čas, tento údaj se na displeji zafixuje a zůstane na něm až do doby, než bude skokově aktualizován někým dalším. Čím více interakcí proběhne, tím přesněji budou Smitsovy hodiny čas odměřovat. V okamžiku, kdy aktivita kolemjdoucích ustrne, však nastává metafyzické bezčasí poukazující na jednu ze základních premis klasické fyziky – čas je iluze.