Zářič
Instalace Pavla Karouse odkazuje k jednomu z vytěsněných sedimentů předešlé éry socialismu – k sousoší „Komunisté na znamení svého konečného vítězství“ od Miloše Axmana, které stálo do roku 1990 na Moravském náměstí. Na stejné místo autor zasazuje objekt, který v siluetě z původního sousoší vychází, neobsahuje však jeho figurativní části, nýbrž pouze rekvizity, Axmanem užité jako důkazy o uskutečnění komunistické utopie – vesmírnou družici a štěpení jádra atomu, doprovázené zářením. Z hlediska tázání se po pravdě nelze nevidět, že socialistický realismus zavedl viditelnou faleš naplněné utopie proto, aby potlačoval ony aspekty skutečnosti, které byly s komunistickým režimem v rozporu. Stejně jako například abstraktní umění tak odmítl samozřejmost smyslů, jen namísto toho, aby zjevoval neviditelnou skutečnost, napřímil všechny své prostředky k iluzi. S tou cíleně pracuje i Karous, který družici adaptoval na gril a „velký“ ideál doby minulé, dobývání kosmického prostoru, nahradil v subversivním gestu současným „malým“ ideálem rodinné pohody.